Hrobka staroegyptského soudce Intiho v Abúsíru

 Miroslav Bárta

    V říjnu uplynulého roku začala další z řady expedic Českého egyptologického ústavu a Českého národního egyptologického centra filozofické fakulty Univerzity Karlovy na koncesi na pyramidovém poli v Abúsíru. Měla to být jedna z mnoha expedic během nichž se vždy pokoušíme především zachraňovat a restaurovat památky, které jsou vlivem mnoha staletí, jenž uplynula od jejich vzniku, značně poškozené a hrozí jim téměř úplný zánik. Tentokrát jsme chtěli zkoumat bezprostřední okolí hrobky vezíra Kara, který byl v době kdy žil, tedy před více jak čtyřmi tisíci lety na sklonku Staré říše, druhým nejvyšším mužem staroegyptského státu, hned po egyptském faraonovi. Co poušť ukrývala mělo značně překonat naše očekávání.

Příběh začal již dávno...

Pro začátek tohoto příběhu, který zatím ještě nedospěl ke svému konci, se musíme vrátit na podzim roku 1995, kdy byl v egyptské poušti, od doby stavitelů pyramid na zcela zapomenutém místě, objeven hrobový komplex vezíra Kara a jeho rodiny. Tehdy jsme ještě nic netušili o tom, co všechno nás na tomto zapadlém místě čeká. Jakoby zde zapomněla nejen lidská paměť, ale i čas, který jinak své dílo zkázy koná na památkách zcela spolehlivě. Tehdy, před pěti lety, již po několika málo dnech práce v hlubokém písku, se začal vynořovat hrobový komplex neznámého muže. Kamenné zdi vysoké několik metrů, zčásti ještě se zachovanou omítkou, se stropními bloky tak jak je umístili staroegyptští stavitelé a několik místností. V průběhu dalších dní se ukázalo, že neznámý muž byl vysokým hodnostářem u dvora a soudcem, jménem Kar. Stalo se tak poté, co se podařilo objevit jeho první kultovní kapli, jejíž stěny sice nebyly zdobené reliéfy ani malbami, ale v západní stěně byly obrovské, téměř tři metry vysoké tzv. nepravé dveře vytesané z jednoho kusu vápence. Těmito kamennými dveřmi, které imitovaly skutečné dveře ze dřeva u pozemských obydlí starých Egypťanů, měl do kaple vcházet duch zemřelého z onoho světa a účastnit se obětních ceremonií na svou počest. Za těmito „dveřmi“ se, podle představ starých Egypťanů, rozprostírala říše mrtvých a duchů, egyptská eleusínská pole obětin a nerušeného života, staroegyptský ráj.

Skutečné překvapení však nastalo, když jsme koncem listopadu vstoupili do druhé, mnohem větší kaple. Její strop začínal ve výšce téměř čtyř metrů a tvořili ho mohutné vápencové desky, které bylo nutno odstranit, abychom vůbec mohli uvnitř pracovat. Stěny kompletně dochované kaple byly zdobeny mnoha barevnými obrazy ze života starých Egypťanů. Podle nápisů patřila tato kaple rovněž muži jménem Kar, tento Kar byl ale vezírem, tedy druhým nejvyšším mužem ve státě hned po panovníkovi! Tomu odpovídala i její výzdoba, která nám vzala dech.

      Ve vchodu do kaple byli zobrazeni sloužící přivádějící obětní zvířata, gazely a dobytek. Samotné stěny kaple byly téměř celé pokryty dlouhými řadami nosičů obětin  přinášejícími pohřební výbavu a obětiny pro zemřelého. Nechyběli ani řezníci, kteří byli zachyceni přímo při práci jak velkými kamennými noži podřezávají a porcují obětovaný dobytek. Pásy výzdoby pod stropem kaple byly vyhrazeny pro zobrazení jednotlivých skupin pohřební výbavy, především potravin, kamenných a keramických nádob, nábytku, nástrojů, apod. V západní stěně byl dvakrát zobrazen samotný vezír Kar, jak s nadneseným pohledem přehlíží své sloužící. Před ním byli zobrazeni jeho synové, každý z nich i s uvedeným jménem. Tak jsme se mohli dozvědět, že se jednalo o muže jménem Inti, Kar a Senedžemib.

      Kdo byl ale tento majitel kaple jménem Kar? Jednalo se o tutéž osobu, které patřila první kaple bez výzdoby? A nebo šlo o dva různé muže? Odpověď nám zanedlouho nabídla dlouhá sestupná chodba, pouze 1 m vysoká a 1 m široká, jenž vedla do pohřební komory hluboko v podzemí hrobky. Když jsme si prorazili cestu touto téměř 20 m dlouhou pasáží, otevřel se nám nečekaný pohled na obří, několik tun vážící vápencový sarkofág. Následovalo však zklamání: ve východní stěně sarkofágu zela díra, jasný doklad toho, že jsme na místo dorazili pozdě. Příliš pozdě na to, abychom mohli doufat ve velké objevy. Komora byla tedy i se sarkofágem vykradená a z pohřební výbavy nezbylo nic než dřevěný hřeben.

Přesto nám tento nález již tehdy v mnoha ohledech pomohl porozumět tomu, co jsme měli před očima. Ano, jednalo se bezpochyby o hrobku s dvěma kaplemi, které patřily jednomu a témuž muži. Co se tu zřejmě stalo bylo to, že hodnostář Kar, poté co dosáhl věku a postavení, kdy již nebylo pravděpodobné, že dále postoupí v úřednické kariéře, přistoupil ke stavbě „domu na věčnost“, své hrobky. Nemožné se ale stalo skutečností a Kar byl povýšen do úřadu vezíra. Proto nebylo možné spokojit se s obyčejnou kaplí a Kar musel přistoupit k rozšíření hrobky a stavbě více adekvátní, honosné a zdobené kaple, která obsahovala i jeho titul vezíra.

Tato mozaika poznatků naznačovala, že jsme se pohybovali v komplexu jednoho z nejvyšších mužů země, doposud neznámého „ministerského předsedy“ 6. dynastie, pravděpodobně z období vlády faraona Tetiho, prvního panovníka této dynastie. Jak pokračoval výzkum, podařilo se objevit několik menších hrobek dále na sever od Karovy hrobky. Tyto hrobky, jak se ukázalo, patřily dalším členům Karovy rodiny. Pozoruhodné ale bylo, že byly kompletně zničené: s výjimkou základů stěn a několika málo bloků byla veškerá výzdoba jednotlivých kaplí rozbita na větší a menší fragmenty, které byly ponechány tak jak byly na místě. Tak se před námi otevřela jedna z největších skládaček na Abúsírské koncesi, která snad jednou povede k úplné rekonstrukci jejich výzdoby. Na první pohled bylo jasné, že tyto hrobky byly záměrně zničeny a poté si na nich jiní úředníci postavili své stavby. Již tehdy jsme se museli nezbytně ptát proč? Co mohlo někoho vést k tomu, že přišel na toto místo a s vynaložením nepochybně značného úsilí rozbil a zničil hrobky několika členů Karovy rodiny, zatímco vezírova hrobka byla ponechána nedotčena?

Pravděpodobná odpověď byla již tehdy nabíledni. Zdá se, že zatímco Kar byl na správné straně politického spektra tehdejších vládnoucích kruhů u dvora staroegyptského panovníka, jeho někteří synové mohli neúspěšně konspirovat proti panovníkovi, pravděpodobně Tetimu, a v důsledku toho byl dán posléze příkaz ke zničení jejich hrobek, aby tak byla znemožněna jejich posmrtná existence. Proto, abychom mohli dát definitivní odpověď na tento problém, jsme se sem museli vrátit a dokončit výzkum. Při odletu z Káhiry na počátku ledna 1996, poté co jsme zrekonstruovali a zajistili bezpečnost objevených „pokladů“ v egyptské poušti, jsme ale netušili, za jak dlouho se na toto místo budeme moci vrátit. Stalo se tak po dlouhých pěti letech, během kterých musely být v Abúsíru řešeny jiné naléhavé úkoly (v tomto období byl zkoumán nevykradený šachtový hrob kněze Iufaa a pohřební komora v pyramidě panovníka 5. dynastie Raneferefa).

Pokračování