České národní egyptologické centrum v r. 2000
Miroslav
Bárta
Na podzim
r. 2000 byl zahájen výzkum unikátní hrobky vysokého hodnostáře Intiho
z doby 6. dynastie. Tato
hrobka, z doby 23. stol. př. Kr. byla zkoumána a rekonstruována výhradně
ze zdrojů poskytnutých Centrem. Jejího výzkumu se účastnili nejen
členové Centra, ale i někteří studenti.
V říjnu t.r. začala expedice Českého národního
egyptologického centra Univerzity
Karlovy na české archeologické koncesi na pyramidovém poli v Abúsíru.
České vykopávky zde probíhají více jak 30 let a mezi jejich hlavní výsledky
patří objevy pyramidových komplexů královen a členů královské
rodiny panovníků 5. dynastie, kteří si v Abúsíru stavěli
pyramidové komplexy. V 80. letech byl učiněn objev pyramidového
komplexu panovníka Raneferefa, který byl do té doby znám pouze z písemných
pramenů. V 90. letech to byl objev neporušeného impozantního šachtového
hrobu kněze Iufaa ze 4. stol. př. Kr. s původní pohřební
výbavou a monumentálním vápencovým sarkofágem vážícím několik desítek
tun, který se nacházel na dně 26 m hluboké šachty o půdorysu 15 x
15 m.
Od začátku 90. let se činnost českých egyptologů
stále více zaměřuje rovněž na zkoumání hrobek hodnostářů
stojících ve stínu panovníků. Tito hodnostáři hráli významnou
roli při řízení egyptského státu a z jejich hrobek se můžeme
dozvědět mnohé i o jejich každodenním životě. První expedice
Centra se v r. 2000 soustřeďovala na výzkum hrobového komplexu
úředníka Intiho z poloviny 6. dynastie, tj. z doby před přibližně
4 200 lety. Hodnostář Inti byl nejstarším synem vezíra (nejvyššího
muže po faraonovi) Qara, který žil pravděpodobně v době
panovníka Tetiho. Qarovu unikátní hrobku objevila česká expedice již v r.
1995. Pyramida panovníka Tetiho patří mezi v současné době
mezi nejnavštěvovanější památky panovníků Staré říše
v Sakkáře. Teti byl podle legendy zavražděn a tak české výzkumy
podstatně přispívají k poznání doby jeho vlády.
Téměř zcela zachovaná kamenná hrobka soudce Intiho měřila
více jak 12 x 20 m v půdorysu a byla postavena jako posmrtná
rezidence, kterou obýval duch zemřelého. Hrobka sestává z nadzemní
části, které dominuje otevřený dvůr a zádušní kaple, kde
probíhalo každodenní obětování pokrmů a nápojů duchu zemřelého.
V západní stěně kaple stála monolitická vápencová stéla
natřená načerveno, která obsahovala vytesané tituly a jméno zemřelého.
To umožňuje částečnou rekonstrukci životní dráhy Inteje, který
byl činný jako kněz, soudce a člen soudního tribunálu v paláci
panovníka. Stěny kaple byly rovněž vyzdobeny. Je zde zachycen Inti přijímající
průvod obětujících hodnostářů. U nohou mu sedí jeho
manželka Merut.Na stěnách jsou dále zachyceni hudebníci zpívající
milostnou píseň a v neposlední řadě i trpaslík, jenž hlídá
Intiho oblíbeného psa, jenž se jmenoval Idžem. Další překvapení
čekalo při zkoumání vlastního vchodu do hrobky, kde byly objeveny
stojící vápencové obelisky, symboly slunečního boha Rea a vápencová
socha muže jménem Nefer, jehož vztah k majiteli hrobky není ještě
zcela jasný.
Největší překvapení však následovalo, když se po několika
týdnech nebezpečné práce v 22 m hluboké šachtě, podařilo
dospět do pohřební komory Intiho. Již během čištění
šachty se ukázalo, že pohřební komora nebyla po svém uzavření
vyloupena – to bylo zřejmé z toho, že v různých úrovních
šachty byly nalézány obětiny, které měly Intejovi zabezpečit
nerušený posmrtný život – těmi byly alabastrové nádobky, keramika a
obětní oltář. Na dně šachty, zahloubena v její západní
stěně, byla pohřební komora. V její západní části
stojí obrovský, 3 m dlouhý a 2 m vysoký sarkofág z vápence se jménem
a tituly Intiho. Na sarkofágu i kolem něj se nalezly další součásti
pohřební výbavy jako např. keramické nádoby, měděné nástroje
a miniaturní kamenné nádoby. Při vlastní dokumentaci pohřební
komory se ovšem ukázalo, že pohřeb přece jen vyloupen byl - stalo
se tak zřejmě již v průběhu pohřebních ceremonií.
Dělníci, kteří měli za úkol postarat se o pohřeb Inteje
se v nestřeženém okamžiku vlámali do již uzavřeného sarkofágu
a oloupili mumii zemřelého o amulety a další předměty osobní
potřeby.
Vykopávky sezóny 2000 byly průběžně dokumentovány
televizí National Geographic Society.
(c)
2001 M. Bárta