Dodatek:

6. dynastie a její význam na konci dějin Staré říše (24.-23. stol. př. Kr.)

Toto závěrečné období dějin stavitelů gigantických pyramid Staré říše je z písemných pramenů relativně nejlépe známou dobou egyptských dějin 3. tisíciletí př. Kr. Tuto dynastii založil panovník Teti, o jehož původu téměř nic nevíme. Postavil si pyramidu v Sakkáře, její podzemní prostory vyzdobil tzv. Texty Pyramid – soubory starobylých magických a  náboženských textů, které měly zajistit nesmrtelnost panovníka po jeho smrti, výstup na nebeskou oblohu a jeho identifikaci s nejvyššími božstvy staroegyptského panteonu. V Tetiho pohřební komoře je dodnes možno vidět velký kamenný sarkofág který kdysi ukrýval panovníkovo tělo. Právě pro své dobře zachované podzemní prostory patří tato pyramida mezi nejnavštěvovanější v Sakkáře a je velmi dobře známa i českým turistům.

Teti, který mohl vládnout až 30 let, musel na počátku vlády čelit mnoha problémům a nárůstu moci nejvyšších hodnostářů. Proto jednu ze svých dcer, princeznu Watetchethor, provdal za hodnostáře Mereruku, jehož hrobka patří dodnes mezi nejkrásnější stavební památky daného období. Podle toho, že za jeho vlády byly záměrně zničeny hrobky některých hodnostářů země sloužících u panovníkova dvora, můžeme usuzovat, že se velmi aktivně vypořádal s existující opozicí. Nakonec ale, alespoň podle nepřímých a zprostředkovaných zpráv, byl zabit vlastní stráží.

Po Tetim vládl krátce Userkare, o kterém je známo víceméně jen královské jméno. Jeho vládu vystřídal syn Tetiho, Pepi I, který si nechal postavit nádherný pyramidový komplex v dodnes turisticky nepřístupné oblasti v jižní Sakkáře. Tato stavba musela být v době svého vzniku tak monumentální a obdivuhodná, že byla nazvána Mennefer Pepi („trvalá je krása Pepiho). Toto jméno se začalo později používat pro hlavní město tehdejšího Egypta, které se nacházelo východně od této památky. Název se dochoval až do dnešních dob ve formě Mennofer/Memfis.

Pepi vládl přibližně 50 let a jeho pohřební komplex byl obklopen nejméně šesti dalšími komplexy, které ukrývaly pohřby jeho oblíbených manželek. Z jeho doby pochází jeden z nejznámějších životopisných nápisů patřící hodnostáři Venimu, který obsahuje i nejstarší popis vojenského tažení proti nepřátelským beduínům do oblasti Syropalestiny. Veniho líčení překvapuje neobyčejnou plastičností podání a také nepokrytě popisovanou krutostí, která toto a jemu podobná tažení musela doprovázet:

„Když se Jeho Veličenstvo obrátilo proti asijským beduínům, Jeho Veličenstvo sebralo armádu čítající mnoho desítek tisíc (mužů) z celého Horního Egypta od Elefantiny na jihu až po Medenit v Dolním Egyptě, z úplně obou stran domu, ze Sedžeru a Chensedžeru, z Núbijců z Irčetu, z Núbijců z Dža, z Núbijců z Jamu, z Núbijců z Vavatu, z Núbijců z Kaau a ze země Irčet.

Jeho Veličenstvo mne poslalo na čele tohoto vojska, ve kterém byla knížata, nositelé pečeti panovníka, důvěrnící královského paláce, správci a představení královských statků v Horním  a Dolním Egyptě, představení průvodců a představení kněží z Horního a Dolního Egypta, představení krajů, na čele oddílu z Horního a Dolního Egypta, statků a měst, kterým vládnou, a Núbijců z těchto cizích krajů.... Vedl jsem je ze Severního ostrova k Bráně Iihotepa, v kraji Hora, pána pravdy. Sestavil jsem tyto jednotky, které nikdy žádný služebník (panovníka) nesestavil.

Tato armáda se vrátila v míru, když vyplenila krajinu beduínů, když roztepala krajinu beduínů. Tato armáda se vrátila v míru, když rozbořila její pevnosti, když pokácela její fíky a její vinnou révu. Tato armáda se vrátila v míru, když vhodila oheň do všech jejích domů, když usmrtila mnoho desítek tisíc šiků , které v ní byly. Tato armáda se vrátila v míru, když z ní přivedla velmi početné šiky zajatců. Jeho Veličenstvo mne za to chválilo nade vše.

I takové tehdy byly cesty, které uplatňoval egyptský panovník při upevňování své moci jak uvnitř země, tak v zahraničí. Pepi I. se samozřejmě také musel vypořádávat s rostoucí nezávislostí úředníků, především v jižních provinciích. Proto si vzal za manželky dvě sestry vysoce postaveného hodnostáře z Abydu v horním Egyptě a jejich bratra, Džaua, učinil vezírem, tedy mužem, kterému de facto podléhala celá zpráva země. Tak si zajistil přízeň a podporu mocné a téměř nezávislé rodiny hodnostářů z Abydu. Po Pepim nastoupil krátce na trůn jeho syn Merenre, který byl vystřídán Pepim II., panovníkem, který alespoň podle některých zprostředkovaných podání nastoupil na trůn ve věku 6 let, aby vládl dalších 94 let! Zpočátku za něj ovšem jako regentka vládla matka Anchnesmeryre II. O jeho vládě je známo relativně málo: víme, že pokračoval v tradici svého otce a měl nejméně čtyři manželky. Za jeho vlády rovněž narůstaly nepokoje na jihu země, kde již egyptské vojsko v důsledku narůstajících hospodářských a politických problémů nebylo schopno zajistit bezpečnou hranici. Na pobřeží Rudého moře byl jeho oblíbený stavitel lodí jménem Anachet se svými muži zabit a bylo třeba vyslat zvláštní výpravu, která zajistila jejich těla. Rovněž v Núbii byli zabíjeni vysocí egyptští hodnostáři.

Tímto panovníkem skončí slavná éra stavitelů pyramid Staré říše. Bude trvat dalších 200 let, než přijde budoucí panovník Amenemhet I. (ve 20. stol. př. Kr.), sjednotí zemi a stavbou svého pyramidového komplexu v Lištu znovu naváže na slavnou tradici staroegyptských stavitelů pyramid.

(c) 2001  M. Bárta