Přijít
ke svému ka
Jiří
Janák
Základní vlastností ka je to, že je
nositelem života. Na rozdíl od představ o duši u jiných národů není
ka oživující silou, jejíž úloha by byla vyčerpána pouze
aktem oživení nebo oživování. Pojem ka silně akcentuje především
odpovědnost za neustálé udržování a předávání života. Proto se
v něm setkáváme s aspekty odkazujícími na vztah k plození,
fyzické síle a zabezpečení potravy. Odpovědnost ka lze rozdělit
do tří úrovní (božská, královská a osobní). Na každé úrovni
je odpovědnost ka vázána na nositele (Stvořitel, král a
jedinec), ten na dané úrovni zabezpečuje život a udržuje řád.
V okamžiku
smrti se ka od člověka odpoutá,
resp. „odpočívá“ a nachází se ve stavu ka
hetep. Nepřestává existovat, přestává ovšem poskytovat svou životodárnou
sílu, podobně jako slunce, když zapadne (hetep)
za horizont. Zdá se, že ka
jako věčná a „božská“ síla předchází člověka do zásvětí.
Tam zesnulý, poté co „odešel ke svému ka“, musí teprve dojít.
Konečný okamžik nového spojení s ka ukončuje přechodnou
dobu smrti a umožňuje zesnulému vstoupit do blaženého života v zásvětí.
Na
základě analýzy pojetí ka hetep a období od úmrtí do zmrtvýchvstání
bude nutné přehodnotit tradiční egyptologickou představu o posmrtném
soudu. Je pravděpodobné, že se tento soud neodehrával po pohřbu, jak
se obvykle traduje, nýbrž ještě v době, kdy tělo zamřelého
nebylo do hrobu uloženo.