Český archeologický výzkum v Abúsíru

Výzkum Ptahšepsesovy mastaby
V r. 1960 započal výzkum Ptahšepsesovy mastaby v Abúsíru (velký vliv na výběr právě této lokality měl J. Černý), který trval až do r. 1974. Ptahšepses byl vezírem panovníka Niuserrea a významnou historickou osobností, která sehrála důležitou úlohu v dějinách 5. dynastie. Skutečnost, že si za manželku vzal královskou dceru, mu umožnila, aby při stavbě své hrobky, která je stavebně nejsložitější z doby celé Staré říše, použil některé architektonické prvky vyhrazené pro královské pyramidové komplexy – otevřený dvůr, místnost pro dvě sluneční bárky nebo sedlový strop v pohřební komoře. Nedílnou součástí celkového výtvarného ztvárnění hrobky také byla bohatá reliéfní (do naší doby bohužel špatně dochovaná) a sochařská výzdoba. Také fakt, že jeho hrobka patří mezi největší dochované nekrálovské funerální stavby vypovídá o jeho postavení.

Nová koncese
V roce 1976 se ústavu podařilo získat rozsáhlou archeologickou koncesi, tzv. Jižní pole v Abúsíru. Ta byla schematicky pro potřeby dalšího výzkumu rozdělena na tři sektory: Východní, Centrální a Západní. Abúsír je jedním z pyramidových polí vyrostlých v blízkosti tehdejšího hlavního města Staré říše Mennoferu. Fakt, že se tato lokalita stala místem hrobových komplexů čtyř panovníků 5. dynastie (2494–2345př. Kr., šlo o panovníky Sahurea, Neferirkarea, Niuserreaa Neferefrea) přispěl výrazně k orientaci ústavu směrem k dějinám a archeologii především Staré říše. Postupně se ukazuje, že Abúsír byl rovněž místem pohřebu mnoha příslušníků královské rodiny, nejvyšších, ale i nižších úředníků a kněží Staré říše. Po upadnutí Abúsíru do zapomnění po konci Staré říše a pokusech o jeho znovuzrození ve Střední a Nové říši (viz kult tzv. Sahureovy Sachmety) se tato lokalita stala opět přitažlivou v Pozdní době, resp. sajsko-perském období (6.-5. stol. př. Kr.). V této době zde byly zbudovány velké šachtové hrobky (viz dále).

Pyramidový projekt
Ve svém "pyramidovém" projektu česká archeologická expedice v Abúsíru navazuje na práci Ludwiga Borchardta, německého architekta, který zkoumal pyramidové komplexy panovníkův Abúsíru (s výjimkou Neferefreova) na počátku 20.století. Výzkum na nové koncesi v Centrálním sektoru jižní části abúsírského pyramidového pole započal odkrýváním pyramidového komplexu královny Chentkaus (II.), manželky panovníka Neferirkarea. Chentkaus po předčasné manželově smrti vládla jako regentka místo svého nezletilého syna Neferefrea. Kvůli této skutečnosti byly v jejím pyramidovém komplexu použity některé prvky architektury jinak výhradně používané v pyramidových komplexech panovníků.

Na přelomu 70. a 80. let byly další památky na lokalitě byly zmapovány v té době moderními geomagnetickými metodami, které umožnily lokaci a výběr dalších archeologických objektů k výzkumu. Zároveň bylo na jih od Niuseerovy vzestupné cesty, na tzv. Východním sektoru, prozkoumáno pohřebiště, které patřilo členům královské rodiny panovníka Džedkarea Isesiho z konce 5. dynastie. Mezi nejvýznamnější patřila mastaba princezny Chekeretnebtej, dcery Džedkarea Isesiho, mastaba prince Neserkauhora, mastaba písaře Idua a jeho manželky Chenut a v neposlední řadě správce královského paláce Mernefua. Později, v rámci doplňujícího výzkumu zde byly zachyceny hrobky paní Nebtiemneferes, princezny Hedžetnebu a bezejmenné mastaby "L ".

V 80. letech byla činnost ústavu zaměřena především na zkoumání pyramidového komplexu panovníka Neferefrea na Centrálním sektoru. Tento panovník, známý do doby před výzkumem v Abúsíru jen z písemných pramenů, vládl pouze krátkou dobu a zapsal se do dějin egyptologie především díky výzkumu jeho hrobového komplexu s Nedokončenou pyramidou. V jeho chrámu (postaveného z větší části ze sušených cihel) byly objeveny unikátní soubory administrativních textů z doby provozu chrámu psané na papyrech, velká řádka královských soch a dřevěných soch zajatců, otisků pečetí aj. Výzkum jeho pyramidy, místa pohřbu, byl dokončen r. 1998. V r. 1994 byl rovněž dokončen výzkum pyramidy Lepsius č. 24 patřící neznámé královně či princezně z 5. dynastie, jejíž mumii se s největší pravděpodobností podařilo nalézt. V poslední době se pozornost začíná přesouvat na pyramidový komplex Lepsius č. 25.

Sajsko-perské šachtové hroby
Paralelně s výzkumem Neferefreova hrobového komplexu probíhal i výzkum sajsko-perského hrobu hodnostáře Udžahorresneta na Západním sektoru koncese. Význam tohoto hrobu spočívá v tom, že patřil historické osobě generála, který důležitou úlohu hrál v době dobytí Egypta Peršany r. 525 př. Kr.

V r. 1995 bylo započato s výzkumem dalšího šachtového hrobu z 5. stol př. Kr. patřícího knězi ze Sají jménem Iufaa. V tomto případě se podařilo na dně obrovské 25 m hluboké šachty objevit nepoškozenou pohřební komoru (s intaktní pohřební výbavou), jejíž stěny byly zdobeny náboženskými texty a vinětami Knih mrtvých z Pozdní doby. Výzkum hrobky zatím vyvrcholil v r. 1998, kdy byl z dvojitého sarkofágu vyzvednut neporušený Iufaaův pohřeb. Tento objev, který vzbudil mimořádnou pozornost nejen odborné veřejnosti, ale i médií, je největším svého druhu v Egyptě po téměř 54 letech. Výzkum tohoto objektu však pokračuje dále (srov. zde).

Jižní Abúsír
Na počátku 90. let se těžiště činnosti ústavu posunulo dále na jih, do oblasti tzv. Jižního Abúsíru, kde bylo započato s výzkumem soukromých hrobek úředníků a kněží ze Staré říše. Mezi nejvýznamnější z nich patří již zmiňovaný Hetepi z konce 3. dynastie, Itej, správce královských sýpek z počátku 4. dynastie, Kaaper, písař královského vojska zpočátku 5. dynastie a doposud neznámý vezír Kar s rodinou ze 6.dynastie. Pozoruhodné je i pohřebiště kněží rané 6. dynastie kolem Fetektiho hrobky.

* * *

Stavebně-rekonstrukční a restaurátorské zásahy
Vedle archeologicko-dokumentačních aktivit české archeologické expedice v Abúsíru je nemalá pozornost věnována stabilizaci zdiva a i stavební rekonstrukci objevených památek. Mezi největší projekty ústavu v tomto směru patří vybudování obrovské železobetonové ochranné konstrukce nad pohřební komorou Iufaa a rekonstrukce 10 m vysokého průčelí Ptahšepsesovy mastaby s unikátním párem osmistvolých papyroformních sloupů. Ruku v ruce s tím samozřejmě probíhá i restaurování objevených předmětů

* * *

Literatura k českým archeologickým výzkumům

K dosavadním aktivitám ústavu viz. přehled v M. Verner, ed., Objevovánístarověkého Egypta. Unearthing of Ancient Egypt 1958-1998. Praha1990; M.Bárta, The Czech Institute of Egyptology (1958-1998). ArOr 1998 . Shrnutí činnosti ústavu je možno nalézt ve vědecko-populární publikaci M. Vernera, Zapomenutí faraoni, ztracené pyramidy, Praha 1994 a v kolektivní práci M. Vernera, L. Bareše a B. Vachaly, Ilustrovaná encyklopedie starověkého Egypta , Praha 1997.

Ústav publikuje rovněž monografickou řadou nazvanou Abusir. Z nejvýznamnějších odborných publikací je možno uvést tyto:

- M. Verner, Abusir I. The Mastaba of Ptahshepses I. Reliefs. Praha 1986;

- M. Verner, Abusir II. Baugraffiti der Ptahschepses – Mastaba. Praha1992;

- E. Strouhal, L. Bareš, Secondary Cemetery in the Mastaba of Ptahshepses atAbusir. Praha 1993;

- M. Verner, Abusir III. ThePyramid Complex of Khentkaus. Praha1995;

- L. Bareš, Abusir IV. The Shaft Tomb of Udjahorresnet at Abusir. Praha 1998.
- M. Barta, Abusir V. The Cemeteries at Abusir South 1, Praha 2001.
- M. Verner, V. G. Callender, Abusir VI. Djedkare’s Family Cemetery, Praha 2002
- K. Smoláriková, Abusir VII. Greek Imports in Egypt. Greco-Egyptian Relations during the 1st Millenium B.C. Praha 2002..